Historie
125 let od památné cesty
Milan Olšanský 19.07.2019 10:34
Právě před sto dvaceti pěti lety vyrazil, pozdější baron, Theodor Freiherr von Liebieg s vozem Benz Victoria na velkou cestu z Liberce do Gondorfu na Mosele a zpět.
Nadšený propagátor motorismu a bez nadsázky katalyzátor českého a moravského automobilového průmylu, baron Theodor von Liebieg, byl čelným představitelem německého kapitálu v Čechách na přelomu 19. a 20 století.
Rod Liebiegů, později povýšený do šlechtického stavu, se usadil v severočeském Liberci. Ve městě, které proslulo nebývalým rozvojem textilní výroby. V celé monarchii nemělo konkurenci, snad i z tohoto důvodu dostalo přezdívku český Manchester. Nikoho jistě nepřekvapí, že díky výrazné prosperitě a výrobě převážně na vývoz, byly tamnější fabriky vybaveny nejmodernější technikou a technologií, která byla k dispozici.
Z ulice do Evropy
Theodorův děd Johann se na začátku devatenáctého století vypracoval z pouličního prodavače břitev a šlí až na zakladatele a majitele firmy světové pověsti Johann Liebieg and Comp. O jeho podnikatelském duchu svědčí i fakt, že investoval nemalé částky nejen do textilní výroby, ale též do hutnictví, výroby skla, důlního podikaní a dalších významných oborů. V roce 1870, tři roky před povýšením do stavu svobodných pánů, zemřel. Řízení jeho podniků se ujal Theodor senior, mladší syn z prvního manželství.
Pod jeho vedením firma překonala poměrně hlubokou krizi a rozrostla se na opravdové impérium. Dne 15, června 1872 přišel v rodině Liebiegů na svět náš pozdější baron. Jméno dostal po otci, od sudiček potom tradiční liebiegovský podnikatelský talent, ale též příkon ke všemu novému – motorismu pak zvláště. Ve svých osmnácti letech vpadl řízením osudu do života průmyslníka rovnýma nohama. Jeho otec odešel na věčnost a on sám byl okolnostmi přinucen převzít zodpovědnost za čtrnáct rodinných podniků. Nutno podotknout, že oba švagrové jeho otce mu výrazně pomáhali.
Automobil? Proč ne!
Nebyl by to Liebieg, aby se netočil okolo toho, když se v poslední pětině devatenáctého století objevil na světové scéně první automobil. Poslední říjnový den roku 1893 navštívil v německém Mannheimu Karla Benze, který povzbuzen relativním úspěchem svých motorových tříkolek, právě připravoval k prodeji zákazníkům první čtyřkolové vozidlo. Podle typu karosérie dostal Benzův kočár bez koní název Victoria.
Dosavadní zákazníci si první automobil kupovali spíše pro ukrácení dlouhých volných chvil. Na nadšené řeči o velké budoucnosti automobilové dopravy odpovídali pouze schovívavými úsměvy. Theodor von Liebieg byl však z jiného těsta. Svým přístupem Karla Benze poněkud zarazil. Po čtvrthodince jednání a ktátké vyjíždce kolem záhonu na zahradě, automobil koupil. Naléhal, aby dodací lhůta byla co nejkratší, nakonec se spokojil s dodáním v prosinci.
Úplně však šokoval svým lakonickým prohlášením, že příští rok osobně s Viktorií do Mannheimu přijede. „Taková vzdálenost, ví ten mladík vůbec o čem hovoří“, pomyslel si Karl Benz. „Na blázna nevypadal, spíše naopak. Jednal energicky, racionálně a jeho serióznost podtrhovala podaná navštívenka“, argumentoval v duchu ve prospěch von Liebiega německý vynálezce.
Po návratu do rodného města začal Liebieg se svým přítelem medikem Franzem Stranskym připravovat budoucí cesty automobilem. Před vánocemi byl vůz Benz Viktoria výrobního čísla 76 přivezen vlakem spolu se zkušeným mechanikem Johannesem Thumem. Ten zasvětil nového majitele vozu do všech jeho tajů a záludností.
Samotné převzetí automobilu se však neobešlo bez potíží. Celní úřad v Liberci odmítl Viktorii vydat, protože takovou položku neměl uvedenu ve svém sazebníku. Pouze společenská prestiž rodu Liebiegů a v neposlední řadě jejich majetkové zázemí pomohlo překonat nastalé problémy. Předmět byl posléze proclen ve dvou kusech jako kočár bez oje a jeden dvousetkilogramový plynový motor. Ještě na konci roku, po provedení zkušebních jízd, kterých se pánové z odpovědných úřadů zúčastnili pouze s krajní nedůvěrou, bylo baronovi Theodoru von Liebiegovi vydáno permanentní řidičcké oprávnění v českých zemích.
Propagátor motorismu
Na jaře roku 1894 vykonal Liebieg řadu zkušebních jízd kolem Liberce, aby získal potřebné poznatky pro dlouho plánovanou dalekou cestu. Svoje rozhodnutí jízdu uskutečnit, sdělil Karlu Benzovi, který odpověděl obratem, že nemůže při takovém výkonu plně ručit za spolehlivost. Inu, i víra ve vlastní výrobky má jisté hranice.
Velké dobrodružství začalo za svítání 16. července 1894. Následujících sedm dní oba nadšení motoristé, von Liebieg a dr. Stransky, seděli v sedadlech jedoucí Victorie celých 96 hodin. Za tu dobu urazili 939 km na trase Liberec – Waldheim – Eisenberg – Jena – Erfurt – Gothe – Frankfurt am Main – Mannheim – Boppard – Koblenz – Gondorf. Při průměrné rychlosti 13,6 km/h spotřeboval vůz 140 kg benzínu. Cestou nanosil Stransky do otevřeného odpařovacího chladicího systému z okolních studánek a potoků více než 1500 l vody. Zažili mnohá dobrodružství a procvičili se v údržbě automobilu. Montérky, které si na cestu baron sebou vzal, se ukázaly velmi praktické. Ne všichni, se kterými se na trase potkali, byli novému vehiklu, neřku-li automobilové turistice, nakloněni. Největšího uznání se však dočkali od samotného Benze. Srdečně je přivítal s otevřenou náručí a všeříkající větou: „Neodvážil jsem se doufat!“ V jeho firmě byla uspořádána improvizovaná oslava. Všech padesát dělníků největší automobilky světa přerušilo práci, na dvůr byly vytaženy stoly a vyvalen sud piva. A tak společně oslavili vítěznou hodinu, „kdy silnice byla dobita“. Liebigova cesta z Liberce do Gondorfu vozem Benz Victoria byla první dálkovou jízdvou ve světových dějinách automobilismu.
Měsíc pobyli oba cestovatelé v sídle Liebiegovi matky na zámku v Gondorfu. Ani tam však automobil nezahálel. Naopak, každý z příbuzenstva se chtěl svést a Theodor byl nadšený řidič. V rámci těchto aktivit dokonce podnikli Liebieg, Stransky a stryc Felix Clemens dalekou cestu do francouzské Remeše.
Cesta zpět do Liberce vedla stejnou trasou. Během onoho léta tedy Victoria ujela zhruba 2500 km. Následující rok celý výlet pro velký úspěch zopakovali. Tentokrát jim to na Moselu trvalo pouze čtyři dny. Na zpáteční cestě zůstali v Benzově továrně, kde vůz rozebrali, zrepasovali a některé díly podle návrhů barona Liebiega upravili.
V následujících letech si baron zakoupil několik dalších automobilů. V roce 1898 to byl Benzův Dos á Dos s dvouválcovým motorem a téhož roku v Paříži i parní Serpolet Vis á Vis typ D. Jezdil s nimi často, parní vůz dokonce používal pro dálkové jízdy po Rakousku a celé Evropě. Jen se svým původním automobilem Victoria ujel do roku 1898 celkově na 20 000 km,
Katalyzátor automobilového průmyslu
V letech 1895 a 1896 se Theodor von Liebieg prostřednictvím vídeňských podnikatelských kruhů seznámil s řadou osobností, které sehrály později velmi významné role při založení rakouskouherského automobilového průmyslu a motoristických institucí. Jedním z nejvýznamnějších setkání se záhy ukázalo být to s Hugo F|ischerem von Roslerstamm, toho času ředitelem Nesselsdorfer Wagenbau Fabriks Gessellschaft A.G. továrny na železniční vagóny v severomoravské Kopřivnici (Nesselsdorf).
Theodor von Liebieg inspiroval Fischera k výrobě automobilu. Správní rada továrny souhlasila a navázala jenání s Karlem Benzem o koupi některých patentů. Záměr se podařilo poměrně rychle realizovat díky hlubokému přátelství barona Liebiega s německým automobilovým výrobcem. První vůz Benz Phaeton byl do Kopřivnické továrny dovezen v březnu 1897. Trefně byl ppojmenován Instruktor. Sloužil jako vzor pro stavbu vlastních automobilů, které Benzovu konstrukci více než připomínaly.
Theodor von Liebieg stavbu vozu bedlivě sledoval a byl na dílně častým hostem. Jeho zásadní vliv na urychlení prací zvláště z hlediska kontaktu s Mannheimem je nadevší pochybnost. Po dokončení montáže v květnu roku 1898 dostal vůz jméno Präsident.
Výrobce motorových vozidel
Na přelomu století vzklíčila v srdci Liebiega myšlenka na vlastní výrobu automobilů. Věren rodinné tradici, chtěl vozidla sám vyrábět a ne je jen používat.
Záměr barona a jeho společníků vybudovat v Liberci továrnu na automobily, schopnou konkurence čekým automobilkám, především té mladoboleslavské, nabyl konkrétní podoby na sklonku roku 1907. Tehdy odstoupil od své firmy rodilý Tyrolák Christian Linser a s celou technickou dokumentací ji přenechal nově založenému podniku RAF – Reichenberger Automobil Fabrik.
Dne 2. listopadu 1907 vyjel z původní Linserovy fabriky v Barvířské ulici č. 18 v Liberci automobil se značkou RAF. Mimo osobní vozy byl ve výrobním programu též model nákladní. Zájem o výrobky liberecké automobilky vedl k postupnému zavádění dalších typů do výroby (14/18, 24/28, 40/45 HP) v provedení dvoumístný na čtyřmístný sportovní vůz, čtyřmístný sportovní faeton, landaulet a limuzína. V oblasti užitkových vozidel firma navázala na osvědčené čtyřválcové typy 24 HP s nástavbou valníkl nebo omnibus, lehkými ale I těžkými nákladními vozy (18/22, 20/24 a 35/40 HP) a škálou omnibusů, lišících se způsobem chlazení a maximálním výkonem.
Zlom ve výrobním programu firmy přinesl rok 1912, kdy na popud konstruktéra J. Lavioletta firma zakoupila anglickou licenci na výrobu bezventilových motorů Knight. Vozy vybavené těmito extra tichými motory nesly označení RAF-knight a typové rozlišení dle výkonu. Vše vypadalo velmi nadějně, zvláště po sportovních úspěších, které jezdci s vozy dosáhli. O to překvapivější bylo rozhodnutí společníků firmy odprodat rozpracovanou výrobu v roce 1913 mladoboleslavské automobilce Laurin and Klement. Ta tímto krokem dosáhlka kromě jiného převodu licenčních práv na výrobu motorů Knight.
Ještě v roce následujícím se v Liberci pokračovalo ve výrobě stávajících vozů pod značkou RAF. Ty však byly postupně nahrazovány novými automobily se šoupátkovým motorem, tentokrát již pod značkou Laurin and Klement.
Definitivní tečka za výrobou automobilů v Liberci přišla s rokem 1916. Staronoví majitelé přeměnili továrnu na přádelnu česané příze a po dalších letech na výrobnu koberců. Odprodejem automobilky RAF se Theodor von Liebieg natrvalo zacílil do textilního průmyslu.
Vždy v čele šiku
Přesto si ještě v roce 1926 připomenul svoji svatební cestu automobil, když podnikl podobný výlet vozidlem do Itálie. V roce 1933 byla v Mannheimu u příležitosti dvouletého výročí úmrtí Karla Benze pořádána historicky první výstava automobilových veteránů. Baron Theodor von Liebieg zde byl pozván jako čestný host a těšil se obrovské vážnosti. Mocní automobilového světa si velmi zřetelně uvědomovali jeho skutečně průkopnickou úlohu, jenž v začátcích motorismu sehrál.
Poslední léta svého vzrušujícího života prožil Liebieg jako vzorný německý občan v Liberci. Pravděpodobně aniž by tušil pozdější kruté následky, podporoval nastupující Hitlerovu vládu i vznikající Henleinovu stranu. Jeho pohřbu zneužila německá většina libereckých obyvatel k manifestaci sympatií s Hitlerovým režimem.
Baron Theodor Freiherr von Liebeig byl pohřben po boku svých rodičů v hrobce v Gondorfu. Po válce byl na základě Benešových dekretů zestátněn veškěrý majetek rodiny Liebiegů.
V garáži jeho vily byly objeveny zachovalé nejoblíbenější automobily – Benz Victoria 1893 a NW z roku 1900. Oba dva dnes tvoří zlaté jádro automobilové sbírky v Národním technickém muzeu v Praze.
Podnikatelské schopnosti, technický talent, víra ve svoji osobnost a hlavně důslednost pomohly baronu Theodoru von Liebiegovi stát se tím, čím byl. Až do své smrti 24. května 1939 byl jedním z nejvýznačnějších představitelů textilního průmyslu v Čechách i v Evropě, prezidentem Svazu německých průmyslníků, prezidentem Duchcovské uhelné společnosti, předsedou správní rady akciové společnosti Liberecká pouliční dráha a české Union banky.
Hlavně však byl nadšeným propagátorem motorismu a nezměrnou inspirací pro český automobilový průmysl, nemluvě o jeho vlivu na vývoj automobilu v celosvětovém měřítku. Výraznou měrou pomohl k založení moravské automobilky, později TATRA, v Kopřivnici. Sám vyráběl skvělé automobily RAF v Liberci a odprodejem svých podnikatelských výdobitků ovlivnil poměrně značně i vývoj českého automobilu v Mladé Boleslavi.