Elektrický průkopník

Mercedes-Benz se jako značka zaměřená na inovace prakticky vždy věnoval vývoji nových koncepcí pohonu, což platí jak pro osobní automobily, tak pro užitková vozidla. Příkladem toho může být prototyp dodávky poháněné elektřinou, který byl veřejnosti představen před více než 40 lety.

Mercedes-Benz 307 E měl premiéru na mezinárodním veletrhu Envitec v Düsseldorfu, kde byl vystaven od 11. do 15. února roku 1980 a poté se s ním mohlo publikum seznámit i během výstavy Drive Electric ’80, pořádané od 13. do 20. října stejného roku v Londýně. Tento prototyp rozhodně zaujal, a to i díky tomu, že se na první pohled prakticky nelišil od tehdejších sériově vyráběných lehkých užitkových vozidel automobilky s třícípou hvězdou ve znaku, k jejichž pohonu však sloužily konvenční spalovací motory.

Mercedes-Benz 307 E ovšem nebyl prvním elektrickým dodávkovým vozem své značky. Mercedes-Benz totiž již v roce 1972 představil model LE 306. Ten byl rovněž experimentálním vozidlem, ale vznikl v sérii 60 exemplářů. Tato malá flotila pak do roku 1979 najela 900 000 kilometrů a ukázala směr pro další vývoj.

Konvenční základ  

Elektrický model 307 E vycházel z modelové řady lehkých užitkových vozidel TN, známé také jako T 1, jejíž premiéra se odehrála v roce 1977. Projekt financovalo Spolkové ministerstvo pro výzkum a technologie. Aby se snížily výrobní a provozní náklady, měl model 307 E zjednodušené řešení elektrického pohonu, které vyžadovalo ve srovnání se standardní dodávkou 307 D s rozvorem náprav 3 350 mm jen malé změny v konstrukci.

Baterie byly umístěny pod podlahou vozidla ve dvou řadách mezi přední a zadní nápravou a měly jmenovité napětí 180 voltů. Za pomoci integrovaného zvedacího zařízení bylo možné baterie snadno vyjmout.

Nákladový prostor nabízel srovnatelný objem jako u výchozího modelu 307 D se spalovacím motorem. S užitečným zatížením 1,45 tuny a dojezdem kolem 65 kilometrů při ustálené rychlosti 50 km/h byla elektrická dodávka předurčena pro distribuční nasazení ve městech.

Mercedes-Benz testoval v modelu 307 E čtyři různé typy řešení elektrického pohonného systému a převodových ústrojí. Stejnosměrný motor disponoval výkonem 30 kW a umožňoval dosažení maximální rychlosti 70 km/h. Maximální stoupavost byla 20 %. 

Vývojový tým vedle samotného pohonu testoval v modelu 307 E další technologie, z nichž je nejčastěji zmiňován tzv. „plánovač tras“. Tento předchůdce dnešních navigačních systémů poskytoval informace o potenciálních změnách trasy, například hlášení o dopravních zácpách.

Dvě velká města

Spolkové ministerstvo pro výzkum a technologie testovalo v první polovině osmdesátých let v Berlíně deset elektrických dodávkových vozidel Mercedes-Benz 307 E v rámci výzkumného projektu „Alternativní energie pro silniční provoz“. Německá pošta (Deutsche Bundespost) provedla v průběhu pěti let v Bonnu druhý rozsáhlý test v doručovací službě balíků s dvaadvaceti elektrickými dodávkami typu 307 E.

Tyto dva praktické a rozsáhlé testy objasnily, že lehká užitková vozidla s elektrickým pohonem mohou být skutečně využívána pro provoz ve městech. Díky svému výkonu a provozní bezpečnosti vycházel Mercedes-Benz 307 E ze srovnání s vozidly se spalovacími motory s příznivým hodnocením, ale měl jeden zásadní nedostatek.

Klíčovým problémem elektromobilů byla v první polovině osmdesátých let dostupná technologie baterií. Tiskové materiály automobilky z té doby uvádí, že schopnosti vozu pro dané úkoly jsou dostatečné, ale vysoké požadavky na údržbu a neuspokojivá životnost olověných baterií vedou k nepřiměřeně vysokým provozním nákladům. Mercedes-Benz 307 E právě s ohledem na tuto skutečnost nemohl zamířit do sériové výroby, ale poskytl důležité technické poznatky a praktické zkušenosti pro další vývoj.

Foto: Daimler AG

Převzato z časopisu

Fotogalerie