MAN - Stavební sklápeč 4x4

Trh nákladních automobilů kategorií N2/N3 trpí vleklou krizí, obzvlášť citelnou v segmentu stavebních podvozků. To ale neznamená, že by zcela ustal prodej vozidel.

V nabídce nákladních vozidel středně těžké třídy, segmentu s celkovou hmotností 12 t až 18 t, je na předních pozicích MAN TGM. Pro speciální automobilové trhy je k dispozici také jako třínápravové vozidlo s celkovou hmotností 26 t. MAN TGM nabízí vysokou užitečnou hmotnost, má velmi dobré manévrovací schopnosti a solidní konstrukci. S celkovou hmotností 13 t nebo 18 t, s permanentním nebo přiřaditelným pohonem kol všech náprav, vyhovuje zákazníkům svými trakčními schopnostmi a off-road jízdními vlastnostmi. Uzávěry diferenciálů jsou elektronicky ovládané, stejným systémem řízení je možno na přání vybavit také rozvodovou převodovku – tímto opatřením lze vyloučit jakékoliv chyby řidiče a z nich vyplývající možnosti poškození techniky. Pro vozidla MAN TGM 4x4 jsou k dispozici čtyři varianty kabin. V nabídce je také masivní ocelový nárazník odpovídající náročnosti provozu ve stavebních podmínkách.

Unikátní technologií je systém pneumatického odpružení obou náprav, zadní náprava je vybavená elektronickým řídicím systémem udržujícím stálou světlou výšku vozidla, za všech okolností. Díky motorům se systémem vstřikování Common-Rail, které nabízí maximální výkony v rozmezí od 184 kW/250 k do 250 kW/340 k jsou vozidla řady TGM za každých okolností efektivní. Všechny motory pro vozy řady TGM splňují emisní normy Euro 5 nebo EEV bez použití technické kapaliny AdBlue.Robustní konstrukce a dostatečně výkonné motory umožňují značce ucházet se o zákazníky provozující autodopravu nejen na silnicích, ale i mimo zpevněné komunikace, což umožňuje široká nabídka stavebních podvozků s konfigurací pohonu od klasického silničního 4x2 až po „off-roadový“ 8x8.

Pro redakční test stavebního podvozku jsem měl ideální příležitost při velké akci v Ledčické pískovně. Původně jsem měl záměr vyzkoušet v terénu jeden ze tří modelu MAN TGS, které byly vybaveny systémem Hyrodrive, tj. hydraulickým připojitelným pohonem přední nápravy. Všechna tři vozidla měla nástavbu pro převoz kontejnerů, ale nebyla naložena a to rozhodlo. Pro redakční test jsem proto zvolil třístranný  sklápěč z řady TGM s označením 13.250 4x4 BL (EEV). Nevelké vozidlo o celkové hmotnosti 13 tun a s výkonem motoru 184 kW/250 k resp. s největším točivým momentem 1000 Nm a s pohonem 4x4, je určeno pro přepravu sypkých materiálů mimo zpevněné cesty, ideální pro stavby (nikoliv do lomu „pod bagr“). Třístranně sklopnou nástavbu typ 6 L o rozměrech 4000x2350x500 mm s podlahou ze 4 mm silného (postranice 2 mm) ocelového plechu s užitečnou nosností 7800 kg, dodala fy. Meiller. Korba byla plně zatížena vlhkým pískem.

Sklápěč z řady MAN TGM s celkovou možnou přípustnou hmotností 13 tun můžete mít jak s konfigurací podvozku 4x2, což je vozidlo vhodné na přepravu materiálů převážně po zpevněných komunikacích, a nebo s konfigurací 4x4, v našem případě s motorem o výkonu 250 koní. Jen pro pořádek musím dodat, že vznětový přeplňovaný šestiválec pracuje se systémem EGR (recirkulace výfukových plynů) a plní emisní limity Euro 5/EEV bez nutnosti používání aditiva AdBlue. Nabízen je také ve výkonových verzích 290 a 340 koní. Takže testovaný truck měl co do výkonu základní motor, který disponuje největším točivým momentem 1000 Nm/1400-1900 min-1. Pro tento šestiválcový motor je k dispozici buď přímo řazená devítistupňová převodovka ZF9S-1310 OD, nebo automatizovaná dvanáctistupňová 12AS 1210 TipMatic. Ještě zcela nedávno bych tvrdil, že pro „čtyřkolku“ je lepší manuální převodovka. V testovaném vozidle byla ale převodovka TipMatic ve verzi SW Offroad, která mě přesvědčila změnit názor. Předpokládanému provozu vozidla plně odpovídá i krátká třímístná budka typu M. Nabízí dostatek prostoru i pohodlí řidiči po celou pracovní směnu a navíc umožňuje i na relativně krátkém podvozku (základní rozvor 3250 mm) postavit dostatečně velkou sklápěcí nástavbu. Kabina u off-roadového podvozku je vždy výrazně výše umístěna, než u silničních verzí a proto k nástupu za volant slouží tři schody. Ten spodní je na výkyvném rameni, aby v terénu – např. při jízdě ve hluboce vyjetých kolejích – nepůsobil jako malý pluh.

Dobře tvarované všestranně seřiditelné sedadlo z produkce MAN a stejně tak ve dvou rovinách nastavitelný volant umožňují nalézt optimální pozici k řízení řidičů i značně rozdílných postav. Výhled od volantu je dobrý a ani rozměrná zpětná zrcátka nepřekážejí při pohledu šikmo vlevo. Palubní deska má jednoduché a zcela logické uspořádání ovládacích prvků, takže ani řidič, který do “tégéemka“ přestoupí z jiné značky nemusí po ničem pátrat. Všechno je tam, kde to má být, v dobrém dosahu. V zorném poli jsou i všechny „ciferníky“ a kontrolky. Škoda, že v rámci modernizace konstruktéři zapomněli na lepší odstínění celého přístrojového štítu. Mezi sedadly, na zvýšeném krytu motoru je pouze ventil parkovací brzdy, protože vozidlo má automatizovanou převodovku. Ale nesmím zapomenout na otočný ovládací spínač, umožňující zvolit konfiguraci pohonu. MAN si byl vědom toho, že kvalita řidičů v posledních letech není příliš vysoká, a tak i ovladač je „blbuvzdorný“. Postupným otáčením vpravo se uzavírají mezinápravový diferenciál, zadní a nakonec přední diferenciál. Otáčením vlevo se pak děje totéž, ale v těžkém režimu, tj. s redukcí. Od řidiče se pouze vyžaduje, aby při změně režimu zastavil, elektronická rozvodovka pak již přenese pokyny z ovladače do správného režimu. Odpojitelný pohon předních kol šetří nejen palivo. Vlevo vedle sedadla řidiče je ovladač sklápění korby. A nesmím zapomenout na soustavu kolébkových spínačů v madlu dveří, kterými se ovládají jak elektricky stahovatelná okna, tak hlavně nastavování všech čtyř zpětných zrcátek.

Otáčím klíčkem ve spínací skříňce, počkám několik sekund než zhasne kontrolka žhavení a už je slyšet ostrý, ale příjemný zvuk studeného šestiválce. Seřizuji sedadlo a zrcátka, odlehčovací motorovou brzdu pomocí tlačítka nastavuji do automatického provozu a vyjíždíme z parkoviště k nakladači pro písek. A hned poté na krátký silniční test. Motor rychle dosahuje na provozní teplotu a je i citelně tišší. Odhlučnění i u stavebního vozidla je nyní na velmi dobré úrovni. Vracím se do areálu pískovny v Ledčicích a mířím do terénu. Intsruktor, který jede se mnou, měl možnost si už časně ráno celou off-roadovou trať projet a tak ví, kde jsou místa lehce zrádná a kde zcela určitě zůstaneme zahrabáni až po „břicho“. Takže v lehčím terénu si vystačíme se silniční „čtyřkolkou“, do obtížnějších pasáží vjíždíme až po volbě konfigurace se znakem želvy, tj. s redukcí. Zařazený rychlostní stupeň je současně zobrazován na displeji palubního počítače. Vozidlo se zvolna houpe po umělých terénních vlnách a já se snažím volit jízdní stopu s dostatečně velkým obloukem a pokud možno v již vyjetých kolejích. Písek v místě, kde byla před několika dny provedena teprve skrývka ornice je nebezpečně měkký, takže méně zkušení řidiči zde uvíznou. Mě se daří plynule projet „bez ztráty květinky“. Výkon motoru je pro třináctitunové vozidlo dostatečný i v terénu. Ovládání vozidla je na jedničku ať už na zpevněném povrchu, tak i v terénu. Relativně subtilní rozměry umožňují značnou mrštnost sklápěčky, ale na druhou stranu rozměry vozidla omezují užitečnou hmotnost na necelých osm tun.

MAN TGM 13.250 4x4 najde uplatnění v regionální stavební dopravě či na stavbách ve městě, tedy již v zástavbě, kde se uplatní jeho kompaktní rozměry, nižší celková hmotnost a konec konců i rozumné provozní náklady.

Zdroj: Doprava a silnice 08/10
Autor: Jiří Krenar

Fotogalerie