Rallye hedvábná stezka po deváté

Silk Way Rallye se nadobro usadila ve sportovním světě. Devět ročníků ukázalo, že jde o světovou soutěž, která není „jen“ generálkou dálkového maratonu Dakar, ale svébytným „bojištěm“ s vlastním, originálním charakterem.

Na úvod je třeba si přiznat, že u devíti ročníků Silk Way Rallye „místní“ Kamaz Master Team (KMT) ovládl celých osm. Trochu to tak svádí k myšlence, že piloti kamazů mají vítězství na domácím podniku jaksi předplaceno.

Kamazu to holt jede

Za prvé je třeba říci, že Silk Way Rallye se v poslední době vyprofilovala v opravdu světovou soutěž, která protíná hned tři významné státy – letos Rusko, Mongolsko a Čínu. V tomto ohledu mě napadá lehká paralela, kterou si samozřejmě neodpustím. Maratónská soutěž přes území minimálně tří suverénních států, co vám to říká? Ale jistě – to je jedna za zcela základních myšlenek slavné Rallye Dakar, tak jak je definoval její legendární zakladatel a první provozovatel Thierry Sabine. Podivnou shodou okolností se Rallye Dakar, která se již dávno do Dakaru jako hlavního města afrického Senegalu nejezdí, dostala do situace, že právě tato bazální premisa je zcela popřena. Rallye Dakar 2019 proběhla na území jednoho státu, Peru. Následujících pět ročníků, počínaje Rallye Dakar 2020, se bude s největší pravděpodobností hraničící s jistotou konat také pouze na území jednoho státu, Saudské Arábie! Jen toto jediné srovnání hovoří pro Silk Way Rallye jako svébytnou a dostatečně váženou sportovní akci.

A ještě k těm výhrám. Osmkrát se na nejvyšším stupni vítězů Silk Way Rallye, a nejen na něm, v kategorii „kamiony“ objevili piloti Kamaz Master Teamu. Jen jednou to byl náš Aleš Loprais, který ovšem urval vítězství „od zeleného stolu“, když v rámci obnovy kádrů v KMT penalizovalo po skončení soutěže jasného vítěze Firdause Kabirova. Pokud vezme v potaz posledních jedenáct ročníků slavné Rallye Dakar uskutečněných od roku 2009 ve státech Jižní Ameriky zjistíme, že devět z nich opět ovládli piloti kamazů KMT. Pouze dvakrát se vítězem stal Gerard De Rooy.

No tak, jestli ono to nebude tím, že KMT a jeho piloti jsou opravdu nejlepší. Nejen. Že tvoří ve svém sportovním oboru světovou špičku, ale i jejich soutěžní technika zaslouží absolutorium. Léta letoucí se je snaží porazit konkurence se speciály Tatra, Iveco, MAN, Renault, MAZ, Hino dokonce si přisazuje i náš „dávno zemřelý“ Liaz a další. Zatímco slavné dny značky Tatra jsou v dakarských soutěžích již jen zaprášenou minulostí, Iveco se prosazuje sporadicky, vždy v ročníku kdy má KMT nějaké obtíže, kdy se změní reglementy nebo společenská situace. MAN je dobré nářadí pro zákazníky, kteří se chtějí „sklouznout“, Hino jezdí tak trochu jinou podkategorii a Renaultu zatím nedrží technika. Liaz k letošnímu roku definitivně skončil v pozici opravdu ostrého dakarského speciálu a MAZ se snaží seč může. I když mu to jde docela dobře, bude to asi ještě chvíli trvat. Důkazem je právě skončený devátý ročník Silk Way Rallye 2019 Irkutsk – Ulan Bátar – Dunhuang.

Třemi zeměmi

Deset etap ve třech státech, Rusku, Mongolsku a Číně, protáhlo 277 motorových soutěžních vozidel všech kategorií pěti tisíci a třemi a půl kilometry trasy, z nichž bylo 2588 měřených.

V kategorii „kamiony“ se nejvíce čekalo od běloruských speciálů MAZ. Především od kapotového provedení MAZ 6440RR se startovním číslem 304, kterému vlastní piloti týmu přezdívají „Rudý Zubr“. Posádka Šarheje Viazoviče s ním měla zaútočit na ruskou hrdost týmu Kamaz Master přímo v srdci Velké Rusi. Podporou mu měly být další dva speciály MAZ 5309RR tentokrát ovšem v trambusovém provedení za jejichž volanty seděli Aleksej Višněvskij a Aleksandr Vasilevský. Dobrý výsledek se očekával také od Martina van den Brinka s jeho kapotovým speciálem Renault CBH 385, kterému nikdo v týmu Maria Kresse, konstruktéra vozu a poskytovatele všech provozních služeb, neřekne jinak než Šerpa. Startovní číslo 301 přidělené Holanďanovi samo o sobě cosi znamenalo. Nižší měl již jen vítěz Silk Way Rallye 2018 Andrej Karginov s novým speciálem Kamaz 43509, který si odbyl svoji velkou dakarskou premiéru v lednu tohoto roku v Peru. Nové třinácti litrové řadové šestiválce Cummins Dong Feng měli ve svých soutěžních vozech také Ajrat Mardějev a Anton Šibalov. Ruskou trojku do čtveřice doplnil Sergej Kuprianov s předcházejícím modelem Kamaz 4326 s motorem uzpůsobeným na provoz mixu nafty a zemního plynu. To už je taková mala ruská tradice a snad i výraz určitého respektu KMT k zachování životního prostředí. Teruhito Sugawara z Japonska připravil v premiéře kapotové provedení tradičního dakarského nářadí Hino 500. Ve týmu sním jel Ikuo Hanawa s původním trambusem Hino 600. Všichni ostatní, ať se na mě nezlobí, byli do počtu.

Byl nejlepší než to rozvěsil

To, že Šarhej Viazovič s novým kapoťákem umí dokazoval až do osmé etapy, tedy skoro dokonce, než svůj Rudý Zubr „rozvěsil“ okolo cesty. Do té doby to vypadalo, že si chlapci z KMT budou muset opravdu máknout, aby ho sesadili z prvního místa průběžné klasifikace kategorie. Viazovič to udělal sám a tak jim ušetřil práci. Nicméně ještě v šesté etapě se sám podivoval jak Andrej Karginov může jet „takovou targu“, a že by chtěl vědět zda to takto může dovést do cíle v jednom kuse. No, Karginov to dokázal, Viazovič nikoliv.

Martin van den Brink byl letos poněkud bezzubý. Snad na tom mělo svůj podíl i drobné snížení výkonu motoru jeho speciálu. Po pravdě Holanďanovi jde o to aby našel průsečík požadované životnosti vozu se solidním výkonem jenž ho může dostat na výsluní. I tak měl drobné technické problémy, které si ale zavinil sám svojí jízdou. Židovičtí prokázali, že jsou skvěle sehraná parta, když přes všechna protivenství van den Brinkovi vždy dokázali na start připravit Šerpu v takovém stavu, že s ní nakonec dojel na čtvrtém místě kategoriie.

První tři místa v kategorii „kamiony“ obsadili jezdci Kamaz Master Teamu v pořadí Anton Šibalov, Andrej Karginov a Ajrat Mardějen. Za čtvrtým van den Brinkem skončil Sergej Kuprianov. Dál to již byla jen nuda a šeď.

Skrytá česká stopa

Z pohledu českého fanouška je jistě zajímavé, že dokud Šarhej Viazovič s Rudým Zubrem jel, šířil též slávu motorů Gyrtech, které ostatně celému běloruskému týmu dodává a připravuje roudnická Buggyra. Zázemí Holandského týmu Mammoet Rallye Sport zase tvoří společnost MKR Technology v severočeských Židovicích pevně usazeného německého konstrukčního mága Maria Kresse. Svým způsobem tak ani moc nevadilo, že se devátého ročníku rusko-mongolsko-čínské soutěže nezúčastnil tým Tatra Buggyra Racing. Ostatně toto seskupení prochází velkou změnou za níž stojí mentor týmu Martin Koloc. V budoucnu se máme na co těšit – na nové jezdce a dost možná i na nové stroje!

Fotogalerie