Francouzská MPV

Osobní modely kategorie MPV jsou momentálně zvolna vymírající druh vozidel. Zákazníci i výrobci dávají přednost vozidlům SUV.

A měl bych doplnit, že vedle SUV také roste obliba osobních verzí lehkých užitkových vozidel, tedy MPV na základě LUV. Nemají většinou tak komfortní podvozek, ale nabídnou ohromnou variabilitu interiéru a veliký zavazadlový prostor. A v neposlední míře se do nich příjemněji nastupuje a vzhledem k výšce karoserie i vystupuje. Přesto v dnešním testu nabídneme pohled na dva klasické kompaktní modely kategorie MPV z „francouzské líhně“. Oba vozy byly v redakčním testu už dost dávno, stále jsme upřednostňovali testy užitkových a nákladních vozidel. Takže je nejvyšší čas, dokud jsou oba modely ještě ve výrobním programu automobilek.

Citroën C4 Space Tourer 2.0 BlueHDi EAT8

Často jsme měli v testu nějaké to MPV ze skupiny PSA (Citroën, Peugeot, Opel), ovšem vždy šlo o osobní verzi užitkového modelu. Tentokrát shodou okolností máme k testu klasické MPV vycházející z osobního modelu C4. A získali jsme ho vlastně omylem. Není to tak dávno, co Citroën označoval své modely MPV názvem „Picasso“. Pak ale nastoupila nová generace modelu Jumpy a s ní i osobní verze Spacetourer. Takže jsem v nabídce testovacích vozidel zaškrtnul tento název, a až při přejímce vozu jsem zjistil, že jde o model C4 ve verzi MPV. Název Picasso už Citroën neužívá. 

K redakčnímu testu jsme získali Citroën C4 Grand Spacetourer. Citroën C4, ať už v základní velikosti, či v prodloužené „Grand“, je dnes už jediným klasickým MPV v nabídce značky, pomineme-li osobní verze užitkových modelů. K dispozici jsou tři úrovně výbavy: Live Pack, Feel a Shine Pack. Pokud jde o motory, vedle základního zážehového agregátu 1.2 PureTech 130 k, je k dispozici buď vznětový přeplňovaný motor 1.5 BlueHDi s výkonem 131 k, nebo 2.0 BlueHdi s výkonem 160 k. Zvolit si můžete buď manuálně řazenou šestistupňovou převodovku, nebo osmistupňovou automatizovanou 8EAT. Základní uspořádání interiéru verze Grand je pětimístné, volitelně ale můžete mít i sedmimístnou verzi. Pravidelný čtenář našich testů už správně poskládal testovaný vůz: sedm míst, úroveň výbavy Shine Pack, motor 2.0 BlueHDi 160 l a převodovka 8EAT.

Vozidlo v déle 4601 mm patří spíše mezi kompaktní modely MPV a designově je velmi pěkně oblé. Příď jednoznačně signalizuje příslušnost ke značce Citroën a totéž platí o interiéru, hlavně o palubní desce. Volant má mohutný střed a je přeplněn satelitními spínači. Ve střední části palubní desky pak jsou nad sebou dva displeje. V horním najdete veškeré provozní údaje k vozidlu (rychlost, stav paliva v nádrži, špatně čitelné údaje o otáčkách motoru atd.), v tom spodním pak hledejte audiosoustavu, klimatizaci, navigaci apod. V prostoru před volantem tak zůstal jenom tenký displej, na kterém se zobrazuje zvolená předvolba automatizované převodovky, resp. zařazená rychlost. Standardní dvě ovládací páčky pod volantem jsou doplněny dvěma „pádly“, která umožňují manuální volbu rychlostních stupňů. Tak jak je dnes už pomalu normou, vozidlo má systém Stop/Start, který lze deaktivovat pouze přes dotykovou obrazovku displeje. Nejvyšší úroveň výbavy nabízí značný komfort, od elektricky ovládaných zpětných zrcátek a všech bočních oken, přes adaptivní tempomat, vyhřívání předních sedadel, klimatizaci, audio systém, dešťový senzor, palubní počítač, couvací kameru se senzory, až po asistenční systém hlídající jízdu v pruzích, systém čtení dopravních značek, systém detekce únavy, či elektrickou parkovací brzdu. Osobně jsem uvítal možnost i výškově si seřídit sedadlo a ve dvou rovinách volant. Chválím i dostatek prostoru pro docela dlouhého řidiče, možná ale na úkor cestujícího sedícího v druhé řadě. Spokojen jsem byl i s dostatkem odkládacích míst. Praktické jsou ty pod koberečky u druhé řady sedadel. Pokud jde o klimatizaci, cestující v druhé řadě mají vlastní ovládání. Příjemné je také bezklíčkové ovládání vozidla. Jestliže si obvykle stěžuji na zhoršený výhled vzhledem k mohutnému tělesu dešťového senzoru, pak to tentokrát bylo lepší. Přední sklo je hodně skloněné, čímž je palubní deska značně hluboká a řidič sedí docela daleko od konce kapoty. To má značný bezpečnostní význam, zvětšuje se tak nárazová zóna vozidla. A výhled šikmo vpřed zajišťují další okénka, zjemňující rozměr „A“ sloupku.  

V druhé řadě sedadel jsou homologována tři místa, ale vzhledem k šířce vozidla na dlouhé cesty moc pohodlná pro dospělé cestující nebudou. Praktické je, že celá druhá řada je posuvná vpřed/vzad, takže si můžete zvětšit objem zavazadlového prostoru, a navíc jsou opěradla sklopná. Můžete tak pod zadním platem získat využitelný objem od 0,7 m³ až (po sklopení sedadel v druhé řadě) 1,8 m³. Další variantou je možnost použít další dvě sedadla sklopená do podlahy zavazadlového prostoru. Jejich rozměry umožňují přepravu spíše dvou „puberťáků“. Tím ovšem snížíte využitelnost zavazadlového prostoru na 170 litrů. Jaksi samozřejmostí u sedmimístné varianty sedadel je, že pod podlahu se už nevejde rezervní kolo (ani dojezdové) a musíte při defektu pneumatiky využít opravářskou sadu. A ještě doplním, že přístup k druhé řadě sedadel je standardně se otevírajícími dveřmi.

Tolik představení vozidla a jdeme za volant. Seřizuji sedadlo, volant, zpětná zrcátka a mačkám tlačítko „start“. Ještě vypnout systém Stop/Start a voličem (tenká páčka pod volantem) volím jízdu vpřed. Chvíli si zvykám na design palubní desky, hlavně na středové umístění přístrojového štítu. 120 kW/resp. 160 k, je i pro zcela naložené vozidlo dostatečný výkon, převodovka řadí plynule, bez cukání a tak na volné silnici musím velmi rychle korigovat tlak na plynový pedál, abych udržel rychlost v předepsaném limitu. Grand C4 Spacetourer při svižné, ale plynulé jízdě nemá v zatáčkách nějaké extra velké náklony, brzdy odpovídají výkonu motoru. Ovšem tady bych zdůraznil, že nesmí jít o sportovní styl. První, kdo dá najevo svoji „nespokojenost“ je osmistupňový automat. A pak se samozřejmě nepříjemně zvětší náklony v zatáčkách. Takže toto MPV patří do ruky spíše klidnějšímu řidiči. Není ovšem problém dosáhnout i s naloženým vozidlem velmi dobrých rychlostních průměrů na dálnici. Odhlučnění interiéru je solidní, sedadla docela příjemně tuhá. Snad jenom ten sedák by mohl být o pár centimetrů delší. Za celý test jsem si také nezvyknul na volant „překrmený“ satelitními spínači.

Za celý týdenní test jsem se snažil ve všech testovaných úsecích jezdit svižně, ovšem plynule a s předvídavostí. Takže žádné „závodění“, ani přepečlivá jízda na spotřebu. Průměrná spotřeba byla 5,8 l/100 km (dle palubního počítače). Je to o jeden litr více, než ve svých prospektech udává výrobce.   

Renault Grand Scenic 1.6 dCi Energy 160 EDC Bose

Druhým MPV v tomto testu byl také „francouz“, Renault Grand Scenic 1.6 dCi Energy 160 EDC. Karoserie také elegantní, palubní deska ovšem klasická a interiér pětimístný, výbava BOSE. V době testu jsem netušil, že dostávám do ruky vozidlo, které za pár týdnů projde zásadní změnou motorizace.  Vznětový přeplňovaný agregát 1.6 dCi s výkonem 163 k „podlehnul“ emisním limitům, absolvoval „optimalizaci“ (byl převrtán na vyšší objem válců 1749 cm³) a nahradil tak „šestnáctistovku“. Výkon lehce klesnul na 150 k, ovšem zvýšil se maximální točivý moment z 260 Nm na 340 Nm. Kolegové, kteří tento motor již měli v testu tvrdí, že je o něco málo „žíznivější“. Ale zpět k testovanému Grand Scéniku. Pomineme-li jediný vznětový motor v nabídce, pak jsou k dispozici ještě dvě výkonové varianty zážehového motoru o zdvihovém objemu 1333 cm³. První je 103 kW/140 k, druhá 117 kW/160 k. Pro oba motory je volba mezi šestistupňovou manuálně řazenou převodovkou a sedmistupňovým dvouspojkovým „automatem“. U vznětového motoru je nabídka převodovek v podstatě stejná, jen „automat“ je pouze šestistupňový.    

V době testu byla výbava BOSE ta nejvyšší a jak je zřejmé z označení, testované vozidlo mělo samočinnou šestistupňovou převodovku. Pracoviště řidiče (dávno pryč jsou ty časy, kdy na českých silnicích bylo možné při řízení vozidla relaxovat, dnes je to neustále práce s trvalým napětím) i z mého skoro dvoumetrového pohledu je příjemně prostorné, volant je seřiditelný ve dvou rovinách, sedadlo řidiče jde nastavit i výškově, navíc je vyhřívané a co vždy oceňuji, má krátký prodlužovací díl sedáku! Palubní deska je ve své podstatě standardní, protože za volantem jsou z mého pohledu dobře čitelný displej s kruhovým otáčkoměrem, velkými číslicemi rychloměru a logicky rozmístěnými přístroji stavu paliva a teploty chladicí kapaliny. Tak jak dnešní trendy vyžadují, ve střední části palubní desky je naroubován svisle postavený multifunkční displej, zajišťující dostatečnou konektivitu (pro ty, kteří to zvládnou, já si vystačím s audiosystémem a s navigací). V logickém pokračování „těla“ displeje je umístěn volič samočinné převodovky a spínač elektrické parkovací brzdy. Bohužel, většina funkcí (dvouzónová klimatizace apod.) se nastavuje na tabletu, což je sice úžasně elegantní, ale odvádí to oči řidiče od sledování provozu na silnici. Naštěstí tím pádem zůstal volant skoro volný (tj. bez satelitních spínačů). Jeho kůží obšitý věnec příjemně padne do ruky. Celkem vzato, vše jsem měl v dobrém dosahu a až na orientaci na displeji, jsem nic nemusel hledat. Pochvalu zasluhují odkládací prostory různých velikostí, obzvláště úžasně hluboký „šuplík“ před spolujezdce. Naopak, nespokojen jsem byl s mohutným dešťovým senzorem, který mi vadil ve výhledu.

Druhá řada sedadel je homologována jako třímístná, ale tři dospělí spolucestující by na dlouhé cestě moc pohodlí neměli. Sedadla jsou dělená 1 : 2 a jsou sklopná, a to elektricky i po otevření zadních pátých dveří. Základní objem zavazadlového prostoru (měřeno pod krycí plato) je 700 litrů, po sklopení druhé řady sedadel získáte objem až 1,7 m³. A to ještě pod podlahou byla u testovaného vozidla dojezdová rezerva! A kolem ní se vešla celá řada drobných zavazadel, balíčků apod.

Asi bych se měl zmínit o výbavě, ale v podstatě nic nechybělo, včetně elektricky ovládaných všech čtyř bočních oken, adaptivního tempomatu atd. Ocenil jsem spíše asistenta pro hlídání mrtvého úhlu, bezklíčkové startování, standardem je asistent pro hlídání jízdního pruhu a zadní parkovací kameru.

Motor mě potěšil svojí pružností, dvouspojková samočinná převodovka pak rychlostí řazení. Ale ani tento „automat“ nemá rád snahu o sportovní jízdu. Zcela mu vyhovuje svižná, ale plynulá jízda na hranici rychlostních limitů. Při tempomatu nastaveném na 134 km/h ukazoval otáčkoměr hodnotu 2400 min-1, ve vozidle bylo příjemné ticho a já jsem uháněl po dálnici D 10 na Liberec a přes Bedřichov, Smržovku a Jablonec nad Nisou zpět do Prahy. Výsledná spotřeba (dle palubního počítače) byla 6,1 l/100 km. Testovací trasu vedenou po silnicích nižších tříd zvládnul Grand Scenic za 5,2 l/100 km. Na hodnoty průměrné spotřeby udávané výrobcem jsem ovšem ani v tomto případě „nedosáhnul“.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÉ ÚDAJE

          Citroën C4 Space Tourer     Renault Grand Scenic

          2.0 BlueHDi EAT8            1.6 dCi Energy EDC Bose

Motor:

Zdvihový objem (cm³)1997         1598                  

Max. výkon (kW/min^-1)120/3750         118/4000     

Max. točivý moment (Nm/min^-1)370/2000 360/1750

Rozměry vozidla

Rozvor (mm)2840    2804         

Délka/šířka/výška (mm)4602/1826/1644  4634/1866/1660         

Celková/užitečná hmotnost (kg)2290/680    2340/650     

Objem zavazadlového prostoru (m³)0,6 až 1,8         0,7 až 1,9

Objem palivové nádrže (l)55      53

Převzato z časopisu

MPV