Za Crafterem do Poznaně

České zastoupení značky Volkswagen Užitkové vozy nám nabídlo návštěvu tohoto nového závodu VW, abychom se podívali na to, jak funguje zcela nový, moderní závod, postavený v roce 2019 doslova „na zelené louce“ asi 50 km východně od Poznaně v katastru obce Wrzešnia. S malou skupinou odborných novinářů se jelo do výrobního závodu podívat také několik zástupců českých nástaveb, kteří na modelech VW řady Caddy, Transporter a Crafter staví speciální nástavby, ať už jde o sanitní vozidla, chladírny, sklápěče apod. Už vlastní doprava z Prahy do Poznaně byla „stylová“, jeli jsme totiž v pěti Multivanech s různou úrovní výbavy. Logicky nejkratší cesta vede z Prahy na Harrachov a přes Jeleniu Goru do Poznaně. Ovšem v době našeho startu z Prahy padal na horách sníh (v nižších polohách pršelo) a tak vedoucí výpravy zvolil sice delší, ale „jistější“ trasu po dálnici D 8 až k Berlínu a zde po dálnici A12 na polské hranice, kde se najede na novou polskou dálnici A2, vedoucí přes Poznaň až do Varšavy. Trasa je sice citelně delší, ale s výbornými vozidly a s profesionálními řidiči za jejich volanty cesta uběhla docela svižně a bezpečně. Takže večer jsme už byli v hotelu kousek od „Stareho Rynku“.

Základní informace

Výrobní závod VW ve Wrzešnii byl slavnostně otevřen 26.října 2016. Volkswagen zde investoval 800 milionů eur do vybudování automobilky na model Crafter, která v třísměnném provozu zaměstná až 3000 zaměstnanců. Rozloha nové automobilky VW je 2,2 km² a plánovaný objem výroby je 100 000 vozů ročně. V konečné fázi by zde mělo sjíždět z výrobní linky 69 verzí modelu Crafter a sesterského modelu MAN TGE. Už v říjnu 2018 sjel z montážní linky 100 000 Crafter – verze van s motorem 2.0 TDI 103 kW/140 k objednaný švýcarským zákazníkem. Výroba tedy probíhá ve třech směnách, i když nový závod má problémy s náborem nových zaměstnanců. Volkswagen Poznaň je největším zaměstnavatelem ve Velkopolském vojvodství. A z více než 11 000 zaměstnanců jich 3400 pracuje v továrně ve Wrzešnii. Jenže VW má v Poznani ještě další tři závody: v prvním se vyrábí model Caddy, v druhém Transporter T6 a ve třetím karosářské díly na Caddy a T6. Poptávka po nových zaměstnancích je v tomto regionu taková, že až 40 % zaměstnanců v poznaňských závodech VW tvoří tzv. „agenturní pracovníci“, převážně Ukrajinci a Bělorusové. Tyto a mnoho dalších podstatných informací nám hned v úvodu prohlídky nového závodu sdělil vedoucí výroby Frank Schemmel. Mimo jiné také vysvětlil, že pozemky vedle automobilky jsou připraveny na situaci, že výroba nebude stačit poptávce, a tak se hned vedle stávající automobilky postaví zrcadlově totožný provoz. No, uvidíme, osobně se domnívám, že k tomu nedojde. Ale v době naší návštěvy výrobce plechových dílů už v areálu VW stavěl vlastní lisovnu, aby tak výrazně zkrátil dopravní vzdálenost a stačil vysokému tempu na lince VW Crafter.

Robotizovaná svařovna karoserií

Naši prohlídku začínáme ve svařovně karoserií. Dostáváme bezpečnostní brýle a jsme důrazně upozorněni na zákaz fotografování. Člověka v této fázi výroby moc často nevidíte. Pouze řidiči a řidičky „ještěrek“ z kamionů skládají jednotlivé plechové díly na pečlivě vymezené místo a pak už se „ke slovu“ dostanou roboti. V hale o rozloze 9,28 ha je jich jednoznačně více než lidí. Ti zde vlastně pracují jednak jako

dodavatelé dílů a pak také jako kontroloři v jednotlivých fázích svařování karoserie. A abych byl přesnější, vedle dnes již klasického bodového svařování se zde také svařuje laserem a lepí se některé díly speciálními tmely. A roboti také mají speciálně určená stanoviště, kde opět s pomocí laserového proměřování kontrolují kvalitu sestavení jednotlivých polotovarů či celé karoserie. Zajímavé pro laika určitě je, že roboti ovládají několik druhů nářadí najednou. Ten samý stroj si dokáže na „své“ pracoviště z naskládaných dílů podat „pletařinu“, poté si vymění „ruku“ za jiný typ a začne svařovat bodové svary. Druhý robot přitom díly přidržuje u sebe, a buď také „boduje“, nebo tmelí svařované plochy. Svařená karoserie – bez ohledu na to, zda se jedná o skříňový van, nebo podvozek s budkou určený k dostavbě – poté odjíždí na výrobní lince do lakovny. Tam musí urazit trasu dlouhou 1500 m, než je dostatečně ošetřen plnidly, základním lakem, a patřičnou vrstvou finálního laku. Do lakovny s ohledem na množství výparů jsme se nedostali, ale byli jsme ubezpečeni, že vše je řádně filtrováno a do ovzduší se žádné škodlivé látky nedostanou.

Z lakovny pokračuje výrobní linka do sekce montáže. Tady sice také najdeme velké množství robotů, ale už zde při kompletaci vozidla najdeme také operátory (tak se dnes říká pracovníkům na montážní lince).

Tak jako jinde ve světě, i zde pracují muži a ženy v jednom týmu. Z nedalekého meziskladu elektrické ještěrky průběžně zásobují jednotlivá pracoviště potřebnými díly, takže linka se zastaví pouze při pauze na oběd. Ve své podstatě dělníci montované díly pouze uchytí do patřičného přípravku, který je – včetně např. čelního skla – samostatně připevní lepením na určené místo, nebo přišroubuje apod. Vše je průběžně laserově proměřováno a najde-li robot odchylku od nastaveného limitu, proces montáže se automaticky zastaví a dělník musí zjednat nápravu. Tak jako ve výrobě např. osobních vozidel i zde na jedné lince za sebou jedou karoserie van v různých délkách či výškách a počítač z jejich průvodního listu/čárového kódu, k jednotlivým karoseriím či podvozkům přiřazuje patřičný motor, převodovku, sestavenou palubní desku ale i znaky VW nebo MAN. Na stejné montážní lince najdete i podvozky určené k dostavbě, dvoukabiny nebo elektrickou verzi e-Crafter. Pokud jde o přímo v automobilce vyráběné speciály, jako jsou sanitní verze nebo třeba model Crafter Grand California, ty se kompletují v oddělení speciální montáže, kam je z výrobní linky dodáván pouze svařený a nalakovaný skelet s motorem, převodovkou a nápravami. Je to už hodně dávno, co jsme do takového oddělení v Hannoveru ve „starém“ výrobním závodě VW mohli nejen nahlédnout, ale mohli jsme i fotografovat práci na sanitních vozidlech, na Transporteru určeném pro policii ale také dva rozpracované soutěžní speciály určené jako doprovod na „Dakar“. Tentokrát nám byl do tohoto oddělení vstup zapovězen.

Na konci standardní výrobní linky dostávají novotou vonící Craftery veškerou předepsanou náplň olejů, mazadel, brzdovou kapalinu, kapalinu do ostřikovače, základní dávku paliva apod. A následuje výstupní kontrola, kde se jednak prověří funkčnost všech systémů, ale také např. ve vodní lázni absolvují nová vozidla test těsnosti.

Výrobní závod VW Crafter je už druhým rokem v provozu, přesto bylo příjemné, že prakticky ve všech provozech bylo naprosto čisto, a věřte, že to nebylo naaranžované s ohledem na návštěvu relativně malé skupiny z Čech. Měli jsme možnost zakončit prohlídku v závodní jídelně krátce poté, co se ranní směna naobědvala, takže jsme se také v příjemných a čistých prostorách v pohodě najedli.

Rozloučili jsme se za stálého deště s Velkopolským vojvodstvím a pohodlně usazeni v Multivanech jsme „uháněli“ z Poznaně na Berlín, abychom poté odbočili na Drážďany a po západu slunce dorazili do Prahy

Převzato z časopisu

VW