Isuzu - Nováček na trhu

S tímto motivem jsme vybírali karosářské provedení nováčka na českém trhu, Isuzu D-Max (Das 4/2010) k redakčnímu testu. Zástupce importéra nám totiž velkoryse nabídnul, zda chceme vyzkoušet verzi Space Cab či Double Cab. A protože v obou případech šlo o výkonnější motorizaci, ovšem Doble Cab měl čtyřstupňovou samočinnou převodovku, zatímco Space Cab klasickou pětistupňovou přímo řazenou, volba byla relativně jednoduchá. Pro redakční test pick-upu Isuzu D-Max jsme zvolili verzi Space Cab 3.0 Diesel 4WD s vyšší úrovní výbavy Custom.

Isuzu D-Max v provedení Space Cab má dvoudveřovou prodlouženou kabinu se dvěma plnohodnotnými sedadly v první řadě a se dvěma nouzovými sedátky v řadě druhé, takže označení 2 + 2 je asi tak nejpřiléhavější. Pokud jde o design, klasický ponton pick-upu příliš změnit nelze, a tak se designéři musí „vyřádit“ pouze na přídi, hlavně tedy na čelní partii s maskou a světlomety. V tomto směru dle mého subjektivního mínění nabízí D-Max docela pohlednou, robustní „tvář“, bez nějakých zvláštních výstřelků, snad jen toho chromu na „grilu“ je na pracovní auto až moc. Boční pohled vedle prodloužené kabiny signalizuje nejen robustnost karoserie, ale také připomíná délku vozidla, která lehce přesahuje 5 metrů. Nic moc pro parkování ve městě, ať už je to v řadě u chodníku či kolmo k chodníku, vždy si musíte vyhlédnout dostatečný prostor (to ale lze zobecnit na všechny velké off-road pick-upy).

Pracoviště řidiče nabízí dostatek místa. Palubní deska je příjemně jednoduchá, bez nějakých stylistických „kudrlinek“, kde se obvykle drží špína a špatně se udržuje čistota. Přístrojový štít se standardními analogovými přístroji je dobře odstíněn, čtyřramenný volant padne příjemně do ruky a u výbavy Custom je i výškově nastavitelný. Seřizování zpětných zrcátek i stahování bočních oken je elektrické, u nouzových sedadel lze boční okna mírně vyklopit do větrací polohy. Což je příjemné i pro ty řidiče, kteří jinak nemají rádi klimatizaci, která je součástí základní výbavy. Součástí výbavy motoru 3.0 Diesel je i tempomat. Sedadla jsou dostatečně velká, tj. jak sedák, tak opěradlo poskytují dobrou oporu zad, možná by mohly mít lepší boční oporu.

Mezi sedadly na středovém tunelu je pouze jediná řadicí páka. Připojení pohonu předních kol, resp. redukce se ovládá tlačítky ve střední části palubní desky (2H – 4H – 4L). Pohon předních kol lze připojit i za jízdy do rychlosti 100 km/h. V návodu k obsluze ale výrobce upozorňuje, že pohon 4x4, tj. s uzavřeným mezinápravovým diferenciálem se má používat pouze na povrchu se sníženou adhezí (sníh, mokro, bláto apod.). Pokud jde o nouzová sklopná sedátka v druhé řadě, obávám se, že jejich využití je limitováno rozměry řidiče a spolujezdce na předních sedadlech. Pokud jsou přední sedadla posunuta hodně vzad, pak se do druhé řady „dospělák“ jen stěží vejde. Zato pracovní nářadí, vatovaná bunda apod. tam mají místa dost. I lovecký pes si tam pohoví.

Nákladový prostor verze Space Cab má rozměry 1795 x 1460 x 480 mm a je přístupný zadním sklopným čelem. Standardně má čtyři robustní upevňovací oka. Testované vozidlo ale bylo za příplatek vybaveno uzamykatelným víkem a nákladový prostor byl „vylepen jekorem“. Horní strana víka pak měla ještě nosič kam lze upevnit jakékoliv pomocné prvky. Uzamykatelný nákladový prostor na jedné straně zvyšuje výrazně bezpečnost přepravovaného nářadí či drobnějšího materiálu, na straně druhé naopak omezuje využitelnost ložné plochy třeba pro stavbaře či pro zásobování horské chaty, zvlášť, když užitečná hmotnost vozidla je pěkných 1045 kg.

V době redakčního testu už slezl sníh, takže jsem si výhody pohonu 4x4 vyzkoušel hlavně na mokré trávě či na hodně kluzkých polních cestách. Na výborných jízdních vlastnostech mimo asfalt se ale ve velké míře podílely i dobré off-roadové pneumatiky Goodyear Wrangler 245/65 R 17. Na běžné silnici potěšila zadní náprava, která je sice klasické koncepce, ale subjektivně odskakovala u prázdného vozidla méně, než bych očekával. Výkon motoru byl samozřejmě velmi dobrý, předpokládám, že ten kdo nepočítá s častým připojením přívěsu, asi zvolí méně výkonný agregát 2.5 Diesel/100 kW resp. 280 Nm (označení diesel je lehce matoucí, v obou případech jde o turbodiesel s mezichladičem plnicího vzduchu, u většího motoru s variabilními lopatkami turbodmychladla). Výkon je na „práci“ dostačující, cenový rozdíl ve srovnání s testovaný „třílitrem“ ovšem činí cca 100 000Kč bez DPH! Výkonu motoru plně odpovídala i kvalita brzd, které měly ale trošku pomalejší náběh.

Potěšilo dobré odhlučnění motoru, naopak vždy se nechám překvapit u japonského vozidla ne zcela přesným řazením převodovky. Křivka točivého momentu motoru a včasné řazení vhodně odstupňované převodovky samozřejmě ovlivní průměrnou spotřebu. Výrobce sice avizuje průměr 8,4 l/100 km, podle palubního počítače ale za celý test spotřeba byla 9,2 l/100 km. A to převažovala jízda s pohonem pouze zadních kol a s polovičně zatíženým vozidlem, takže tento údaj výrobce je poněkud optimistický. A abych všechno nechválil. Z místa řidiče je sice v podstatě velmi dobrý výhled na vozovku, ale normálně vzrostlý mužský bude mít problém s vnitřním zpětným zrcátkem. Přes něj neuvidí ani na výložníky semaforů a v některých zatáčkách vytváří sice nevelký, přesto ale nepříjemný mrtvý úhel. Nicméně, pokud jde o dílenské zpracování vozidla, nemám připomínek. A snad jenom závěrem, tak jako na konkurenčních pick-upů v off-roadovém provedení, i na Isuzu D-Max je možné dokoupit celou řadu více či méně praktických doplňků, nástaveb, speciálních nosičů, či si lze objednat jenom provedení Single Cab se sklápěcí korbou apod.. Katalog příslušenství je opravdu bohatý. 



Zdroj: Doprava a silnice 05/10
Autor: Jiří Krenar

Fotogalerie