Magirus-Deutz - Od zrodu motoru

Průkopníci to nemají snadné, jedna z firem, která stála u zrodu spalovacího motoru, je dnes zapomenutou součástí nadnárodního koncernu…

Vynálezci spalovacího motoru Nicolaus August Otto (1832 – 1891) a Eugen Langen (1833 – 1895) založili první společný podnik N. A. Otto & Cie. už 31.března 1864, který za tři roky nalezl sídlo v Deutzu, předměstí Kolína nad Rýnem. Už v roce 1876 vynalezli čtyřdobý spalovací motor, který se dodnes v německém tisku označuje jako motor Ottův. V roce 1872 se společnost změnila na Gasmotoren-Fabrik Deutz AG, k zážehovým strojům přidala v roce 1898 také první Deutz Diesel a začala plánovat výrobu automobilů. Není bez zajímavosti, že všechny osobní automobily značky Deutz, které vznikly v letech 1906 až 1911, zkonstruoval jistý Ettore Bugatti. Pak se však Bugatti rozhodl jít vlastní cestou, Deutz se znovu zaměřil na spalovací motory všeho druhu, jež úspěšně vyvážel do celého světa včetně předválečného Československa. Ve dvacátých letech se jistý mladý muž z Prahy vypravil do Kolína nad Rýnem, aby se ucházel o zastoupení pro Čechy a Moravu. Přestože byl vynikajícím řidičem i technikem, nebyl inženýrem, ale i tak protikandidáty překonal (také znalostí německého jazyka) a zastoupení motorů Deutz získal. Úspěšně je vedl až do počátku války. Jmenoval se František Tvrdý a byl dědečkem autora tohoto článku...

Z původní Továrny na plynové motory Deutz se pod vedením podnikatele Petera Klöcknera (1863 – 1940) stala nová společnost HumboldtDeutzmotoren AG po fúzi s Humboldtovou strojírnou a dalším výrobcem pohonných jednotek Motorenfabrik Oberursel AG, která v roce 1936 pohltila výrobce užitkových automobilů a hasičských zařízení C. D. Magirus AG z Ulmu, založeného v roce 1866 Conradem Dietrichem Magirusem (1824 – 1895). Vznikl koncern Klöckner-Humboldt-Deutz AG (KHD), jenž postupně přidával další podniky, mj. výrobce traktorů, železničních vozidel, leteckých motorů, turbín a stavebních strojů. Nákladní automobily a autobusy pak nesly značku Magirus-Deutz až do roku 1975, kdy byla jejich produkce včetně továren v Ulmu a Mainzu převedena do nové společnosti IVECO (Industrial Vehicles Corporation), založené k 1.lednu 1975 jako společný podnik italského Fiatu a německého KHD. Došlo tak ke sloučení výroby užitkových automobilů, autobusů a speciálních vozidel Fiat, OM (Officine Meccaniche z italské Brescie), Lancia, Unic (od 1970 francouzský Unic-Fiat) a Magirus-Deutz do jedné skupiny, která postupně přešla na společnou značku IVECO. V té době byl Magirus-Deutz AG druhou největší částí skupiny se čtyřmi továrnami a dvanácti tisíci zaměstnanců (Fiat Veicoli Industriali včetně OM měly sedm továren a 31 tisíc zaměstnanců), v roce 1975 vyrobil 17 852 vozů. V roce 1983 dostal podnik nový název IVECO Magirus AG a jméno Magirus se používá už jen pro speciální hasičské vozy. Vznětové motory Deutz Diesel i pro silniční vozidla nadále vyrábí skupina KHD Deutz a objevily se také v nákladních automobilech Tatra 815 včetně speciálů pro Dakarský maraton; produkce traktorů Deutz-Fahr pokračuje ve spolupráci s italskou firmou SAME.

Konstrukční a výrobní aktivity nejstarší strojírny světa byly neobyčejně rozsáhlé, už v předminulém století zavedla produkci motorů a tahačů také ve Filadelfii (USA), ostatně jeden plynový motor s ležatým válcem je ve sbírkách Smithsonian ve Washing­tonu. V letech 1914 – 1925 se vyráběly nákladní vozy Deutz, jejichž nástupci se staly stroje Magirus-Deutz z Ulmu. První samohybné vozidlo s benzinovým motorem postavil Magirus v roce 1907 jako podvozek pro hasičský žebřík, o čtyři roky dříve vyráběl parní hasičské vozy a sériová produkce užitkových automobilů se spalovacími motory se rozběhla v roce 1916 (první autobus 1919). Vznětový motor vlastní konstrukce představil Magirus v roce 1932, po válce však byly nahrazeny slavnými vzduchem chlazenými stroji Deutz. Specialista na motory v Kolíně nad Rýnem zahájil sériovou produkci dieselů už v roce 1907, roku 1921 vyvinul přímé vstřikování nafty, 1928 uvedl automobilové vznětové motory (později je montovala česká Praga) a 1942 začala výroba vzduchem chlazených motorů. Deutz a naše Tatra byly jedinými úspěšnými tvůrci vzduchem chlazených strojů, a tak není divu, že se jejich nákladní automobily uplatnily v obtížných klimatických podmínkách na Sibiři. V roce 1998 bylo v Rusku v provozu 2200 vozů Magirus-Deutz (objednávka byla na deset tisíc automobilů, ale Rusové zapomínali platit). Výrobní licenci koupila jugoslávská automobilka TAM (od 1957) a firmy z Řecka, Turecka, Egypta (El Nasr) a Jižní Afriky (Sadem). V roce 1963 byl vyroben 100 000. nákladní vůz Magirus-Deutz.

Milníky výrobního programu se staly nákladní vozy s typicky oblou kapotou (1950 – 1967), první s bezkapotovou budkou (od 1957) a pak bezkapotové s elegantní budkou ostřejších tvarů (vozy na našich snímcích, 1963 – 1971) i typické kapotové modely Bullen-Reihe pro těžší podmínky (viz snímky, 1954 – 1970). Pohonnou jednotkou byly vlastní vzduchem chlazené motory Deutz Diesel různých typů. Poslední kapotové typy s rozšířenou mohutnější přídí Flach-Eckhauber se vyráběly v letech 1973 až 1988. Nějaký čas ještě příď zdobila značka IVECO-Magirus, pak už jen IVECO, ale na hasičských speciálech najdeme označení Magirus dodnes, a to i na speciálních typech (např. vyobrazený Superdragon X8 z roku 2006). Magirus-Deutz byl rovněž průkopníkem unifikace, když pro lehčí typy použil společnou budku tzv. Klubu čtyř (Magirus-Deutz, DAF, Volvo a Saviem) podle dohody The Euro Truck Development Group z roku 1971. Výroba a vývoj autobusů v Mainzu byly ukončeny v roce 1982, za nástupce autobusů Magirus-Deutz lze však považovat dnešní IVECO-Irisbus.


Zdroj: Automobil 05/10
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie